Šťovík

Rumex acetosella čili šťovík je vlastně v podstatě plevel. Primárně pochází e Euroasie a Britských ostrovů, ale postupně se rozšířil po celé severní polokouli. Tato bylina je velmi rozporná, protože zemědělci ji považují za škodlivou a nepříjemnou rostlinu, ale pravda je, že jeho listy jsou hojně využívány v léčitelství.

Šťovík rozhodně není lákavou bylinou, protože jeho listy mají kyselou, občas až nepříjemnou chuť, protože obsahují velké množství kyseliny šťavelové, ale v průběhu sušení dochází ke ztrátě této kyselosti.

Čerstvé listy fungují jako diuretika, ale mají také příjemnou chladivou funkci. Dají se také efektivně použít jako obklady pro nádory, záněty dásní nebo při bolestech. Šťáva ze šťovíku aplikovaná na kůži vede k rychlému hojení ran.

Díky vysoké koncentraci kyseliny šťavelové jsou listy šťovíku jedovaté a není možné je konzumovat. Nicméně tinktura z listů je úspěšně používána zevně, a to jako detoxikační prostředek, a funguje i použití jako obklad při žaludeční nevolnosti. Působení by mělo být spíše kratší, asi tak 15 minut a místo, kde byly přiloženy obklady pak potřít olivovým olejem.

V minulosti se šťovík využíval i při střevních potížích, přičemž jako projímadlo se užíval kořen, zatímco semena byla pak používána proti průjmu.