Popenec obecný

Dalším častým plevelem je Popenec obecný, Glechoma hederacea, který se vyskytuje v polích i lukách a zaujme zejména svými výraznými fialovými květy. Původně pochází z oblasti jihozápadní Asie, ale dnes se nachází prakticky v celé Evropě i v Americe. V tradiční evropské medicíně se využívá již po staletí. Dokonce už Galén doporučoval její použití při léčbě očního zánětu. Anglický bylinkář John Gerard ji zase radil užívat jako diuretikum, tonikum i jemný stimulant, zejména při poruchách ledvin či trávení.

Popenec se nazývá také zádušník, což napovídá, že byl často používán také jako plicní bylina, a to například při léčbě bronchitidy. V Rusku se mu říká také „psí máta“. Jeho léčivé účinky jsou velmi široké, jen je zapotřebí vzít v potaz, že bylina sama je jedovatá, proto ji není možné užívat vnitřně.

Kromě oleje je popenec užíván také ve formě čaje, který je kromě léčby nachlazení a kašle účinný i při nemocech močových cest, a to i proti pomočování dětí. Kromě toho díky vysokému obsahu vitamínů je efektivní i při hypovitaminóze či anémii. No a mimo to také popenec zvyšuje chuť k jídlu.

Esenciální olej popence se užíval při léčbě nachlazení i kašle. Nať se v oleji louhuje 10 dní a kromě léčby bronchitidy se využívá i k léčbě křečových žil. Jako přísada do koupele je popenec  užíván u pacient s dnou.

Pro léčebné použití se sbírá celá kvetoucí nať, z níž se připravuje nálev, a to jak ze sušené, tak i z čerstvé. Intezita nálevu závisí na době luhování – 10 minut pro jemnější účinek, pro razantnější   účinek pak je lepší před luhováním nechat po 3 minuty vařit. Obklady jsou vhodné mimo jiné i při bolestech uší nebo šelestu.

Kromě nálevu je možné připravit i sirup, který se vyrábí tak, že sušená nať se zalije vroucí vodu , nechá vyluhovat a po přidání medu znovu zahřejeme.