Lékořice

Lékořici, latinsky Glycirrhiza, zná většina jako populární sladkost pendrek. Kořen lékořice však v přirozené podobě může vykazovat i lehce nahořklou příchuť.  Niicméně je neméně známá je i díky svým léčivým vlastnostem.

Lékořice se vyskytovala zejména v oblasti Evropy a Asie, ale v dnešní době je už hojně rozšířena prakticky po celém světě.

Sladká chuť kořene lékořice je důsledkem vysokého obsahu glycyrrhizinu, který je 30-50x sladší než cukr. Glycyrrhizin také vykazuje antivirové, antimikrobiální, protizánětlivé, hepatoprotektivní účinky a rovněž tak může i zvyšovat krevní tlak. V rámci klinických studií byl potvrzen i jeho pozitivní vliv na atopickou dermatitidu či  při léčbě hyperlipidémie.

V tradiční lidové medicíně se lékořice používá už po staletí a bývá doporučována i jako prostředek pro omlazení organismu.

Lékořicový čaj se využívá proti křečím, nachlazení, pálení žáhy, bolestem hlavy, dně či žaludečních vředech a doporučuje se i při hubnutí, protože pomáhá zlepšit metabolismus.

Terapeutické působení  lékořice je však mnohem širší.  V podstatě jde o všestrannou bylinu, která pomůže při plicních chorobách, ale také může působit jako projímadlo nebo se stát dobrým pomocníkem proti nadýmání. Mimo to podporuje také tvorbu některých hormonů, takže je oblíbeným prostředkem při problémech s přechodem nebo endometriózou.

Rovněž použití lékořice je široké. Lékořicový čaj se připravuje z rozdrceného kořene lékořice, kořene lopuchu a řebříčku. Louhování probíhá po dobu patnáct minut. Doporučeny jsou tři šálky denně.  Z rozemletého kořene je však možné připravit i tinkturu nebo sirup, který je doporučován při bronchitidě a astmatu. Sušený kořen je možné i žvýkat a naopak z čerstvého kořene pak lze vylisovat šťávu.

I zde však platí, že je nutné vzít v potaz aktuální zdravotní stav, protože lékořice není nejvhodnější pro lidi s hypertenzí. Vysoké dávky pak mohou působit kontraproduktivně a vyvolávat bolesti hlavy nebo nevolnosti.